Presun z letiste na Khaosan road ( nejznamejsi turisticka ulice pro batuzkare v Bangkoku) uz byl takovy pomalejsi, proste thajsky... na letisti jsme menili penize, kupovali mistni simku, zjistovali odkud to jede. No nez jsme se vypoklonkovali, tak urcite 1,5 h. Pak na mistni MHD, ktere ovsem cekalo, az se cele do centra naplni, takze dalsi min pul hodky. Ono to vsechno zni v pohode, jen s detmi je to jine kafe:) Clovek se na pul hodky neuvelebi a nespocne, ale resi hlad nespokojenost, curani, kousani, netrpelivost...:) Pak vecerni spicka, takze par km trvalo dalsi 1,5 h. To nastesti usnuli. A pak jeste cca 1 km pesky se vsi bagazi,hladovi. Nervy jeste nepracovaly (ubytovani jsme prece meli uz skoro hodinu zarezervovane:),ale unava uz tedy ano. Ubytko blizko Khaosan, ale ne tak, aby nas rusila vecna party. Jen co jsme nechali veci vevnitr a uzili si ocekavanou sprchu jsme vyrazili do viru zivota! Jine barvy, vune, lidi, jidlo..vsechno. Zilo to jak na Stodolni, ale tak asi o 100x vetsi. Co vam mam rikat, my u vytrzeni;) a decka pohoda...kde je moje piticko?:)
Delam si legraci, i my to uz zazili, takze to ozivilo prijemne vzpominky. Na co jsme ovsem nebyli pripraveni je, jak Thajsi a jine asijske narodnosti budou reagovat na nase blondate andilky! Nadsene, uhranute, usmevave, pozitivene...a kazdy si chtel sahnout! Na ruku, na tvar, na hlavu, na zada. Tady dotknout se takoveho ditete znamena mit stesti, nebo neco takoveho. Dostali jsme pro ne bonbony, susene ovoce, banan. No andilci:) uz samozrejme byli mene nadseni, ale zadna scena se nekonala a my se postupne snazili tem situacim predchazet.
A pred pulnoci do hajan. Anika spala dobre, casovy posun neposun.
Žádné komentáře:
Okomentovat